NEJSEM BLÁZEN, JAK JSTE SE MYLNĚ LÉTA DOMNÍVALI, VÁŽENÍ PŘÁTELÉ!

Někteří, co mě znají osobně, si určitě vzpomenou na naše diskuze u piva nebo u ohně, kde se shovívavým úsměvem a nevěřícným pokyvováním hlavou poslouchali moje vývody. Vývody o čase, jeho nespojitosti, a proč to tak musí být důsledky které to má na naše naprosto běžné životy. Dny, kdy jsem jim vysvětloval model čtyřrozměrného vesmíru stejně jako model důkazu nespojitosti času. Je to blázen, šílenec a povídá naprosté nesmysly. Byť se zdá, že ty jeho modely dokážeme pochopit, ale je to přece tak šílené. Je to prostě blázen a s blázny není radno se moc stýkat, natož nechat vidět a už vůbec se nenechat fotografovat. (to poslední by mě ani nenapadlo. Jsem rád, že nikde není moje fotka) Ano, je to už dlouhé roky, a jak šla léta, většinu z nich už omrzelo poslouchat stejné bláboly a litanie a věčné nářky nad hloupostí lidstva. Tak přestal chodit napřed jeden, pak druhý a po pár letech další.

Nakonec mi zbyla jen zvířátka, kterým mohu vysvětlovat, co chci a nikdy se neurazí, nezlobí se na mě a vždycky znovu a znovu přijdou. Takže se s nimi zas večer u ohně podělím o velkou radost, co jsem dnes našel zcela náhodou. Kratičká zmínka:

Vytvoření kvantového vesmíru, kde čas vzniká „sám od sebe“

V červenci 2026 publikovali vědci z University of Birmingham pod vedením fyzika Giovanni Barontiniho průlomový experiment. V laboratorních podmínkách vytvořili pomocí 24 000 podchlazených atomů jakýsi „mini-vesmír“ (kvantový systém), v němž na počátku neexistoval žádný čas (vnější hodiny). Ukázali, že plynutí času se v tomto systému zrodilo přirozeně až v momentě, kdy uvnitř systému začalo docházet ke změnám. Média o tom psala s titulky jako „Fyzici vytvořili miniaturní vesmír, kde čas vznikl bez hodin“.

Ahá! Tak jsem začal pátrat. A našel jak odbornou zprávu (v angličtině, pochopitelně) tak i nějaký reel na FB. Kde je sice anglicky ale celkem polopatě vysvětleno, jak a co se dělo. Takže milí přátelé, co jste si o mě mysleli, že jsem blázen a cvok, když jsem vám před minimálně deseti dvaceti lety říkal, že čas je DISKRETNÍ, tedy izolovaný a že podle mě je a musí být nespojitý (což ovšem není podstatou tohoto důkazu, podstatou toho důkazu je to, že jeho vznik a následně rychlost se mění v závislosti na změně podmínek a tedy nárůstu entropie.) a jaké to má důsledky a k čemu to filosoficky vede a vést musí. To, co jsem se vám tehdy snažil vysvětlit pod pojmem „diskretní“ se ale dnes používá pro nespojitost času, ale to, co jsem vám tehdy vysvětloval pod pojmem diskrétní je to, že platí pro každou jinou inertní (tedy oddělenou) soustavu jinak, tedy že není spojitý přes různé soustavy od sebe nespojitě oddělené. Jednoduše řečeno, že když Praha nebude jakkoliv spojena s Brnem, tak jak v Praze, tak v Brně bude čas, ale nepoběží a ani se nebude chovat shodně v obou městech a nebude tedy stejný. Bude to čas P a čas B a nebudou mít spolu nic společného. A to je přesně výsledek tohoto pokusu. Takže tento pokus POTVRDIL TO, CO JSEM SE VÁM SNAŽIL ROKY VYSVĚTLIT!

Ale když se snažíte něco vysvětlit za každou cenu, je to jako když se snažíte konat dobro lidem, kteří to dobro nechtějí. Nevzpomínáte na křížové války? Přece musíme donést dobro a prozření do svaté země i za cenu, že všechny ty nešťastné nevěřící nebožáky vybijeme. Pátou pětiletku splníme, i kdyby měla trvat deset let! Ano, asi jsem se choval stejně. Protože jsem pořád nebyl schopen pochopit, proč se lidi nechtějí mít lépe? Proč se neotevřou pochopení nových věcí a poznatků? Proč nezmění chování a nezačnou dělat věci rozumněji a prospěšněji pro ně samé?

Takže mám radost, že jsem svým přesvědčováním nikoho nezabil. Ale ukázalo se, že jsem měl od začátku pravdu. A to ještě není přinesený důkaz o nespojitosti času (z dnešního jazykového pohledu „diskrétního“), ale přijde, nebojte. Stejně jako někdy někdo pochopí (nebo vyvrátí, ale na to se k tomu musí alespoň nějak vyjádřit) můj model důkazu nespojitosti času a to jsem ani nemusel uvádět multidimenzionalitu. Stačil mi na to pouhý myšlenkový experiment v běžném prostoru a poměrně jednoduchý. Nechci ho sem uvádět, protože to prostě slovy jen tak jednoduše popsat nejde. Musí se demonstrovat (šmarjá není to myšleno jako Milion časových jednotek větších než nejmenší běžně používaná a vyhazovaná na kraviny! Ale odbočuji jen tak na okraj: Už jsem mnohokrát uváděl v knihách i v příspěvcích, že lidský život má v průměru dvě miliardy vteřin. To je 2 a devět nul. ALE JSOU TO VTEŘINY!!!! Sakra! To je strašně ale strašidelně MÁLO!!! Když odečtu spánek, je to jen jedna miliarda a tři sta milionů! A nikdo nechápe, a čumí jak vrána, že stáním v kolonách v autě, vejráním do mobilů, vyhazujeme oknem to nejcennější, co máme a co nejde nahradit! A nikdo neprotestuje, nikdo neřve, že další a další formuláře a povinnosti nás okrádají o život a dovolím si tvrdit že naprosto úmyslně a programově, ale na hovadiny typu jestli se něco bude platit z pravý nebo z levý kapsy, vyhodíme klidně tři hodiny života DOBROVOLNĚ. A to je přece 0,005 promile! Fakt! Spočtěte si to. Je to 0,5 stotisíciny života! Tuhle hovadinu můžete zopakovat šedesát tisíckrát, a je šlus! -odečetl jsem dobu spánku – Neřve to na vás, jak plýtváme životem? ) a současně vysvětlovat. Takže po mně ani nechtějte, abych to sem psal. Nedokážu to popsat POUHÝMI SLOVY.

Vy, co jste u mě kdysi sedávali u ohně nebo se mnou v hospodách (když jsem do nich ještě zavítal), víte, že se v průběhu večera zhusta stávalo, že došlo výrazivo. Prostě jsme neměli slova, jak popsat daný předmět hovoru, protože slova byla příliš hrubý rastr na vysvětlení pojmů tak, abychom ten popisovaný předmět chápali shodně.

Takže s plnou vážností vám opět předpovídám. Čas JE nespojitý. Důkaz na toto tvrzení přijde. Nevím kdy, ale přijde. Stejně jako asi po dvaceti letech přišel tento a potvrdil mou hypotézu.

Ale slibuju, že už nebudu přesvědčovat a snažit se vylepšovat životy těm, kteří to nechtějí. Ovšem stejné očekávám od vás. Nechtějte po mě, abych rozuměl nebo nedej bože byl účasten činností, nad jejichž smyslem a průběhem pozdvihám obočí nebo ječím hrůzou a pro vás je to sladký dennodenní život. Je pro vás ideální trávit štědrovečerní večeři v deseti stupních s palčákama na rukou a čepicí na hlavě? Nebudu už zuřit, nadávat ani vysvětlovat, že sváteční večeře je o pohodě, domácím laskavém teple! Užijte si omrzliny, klidně vyjeďte do mínus čtyřiceti pod stan. Ale beze mě. Nebo se odmítáte ohnout, protože se prostě neohýbáte ze zásady, nebo protože jste neměli dost peněz na operaci zad, i když celou dobu dupete po zlatých cihlách? Neohýbejte se! Vaše věc, váš život, váš problém a moje zbytečná starost. Ale nenuťte mě, abych si cokoliv z toho užíval s vámi. Klidně vás budu pozorovat jako mraveniště a divit se, každému kroku, který učiníte. Bude mi asi smutno, tu a tam i líto, možná někdy i zapláču, ale nebudu zasahovat. Svět je vlastně jedna jediná laboratoř, kde jsem odmítal být experimentátor. Ale už budu, a tak se na něj asi má pohlížet. Dokonce i já už mám jeden experiment připravený jen pro sebe. Má to jeden problém. Nedá se vrátit a může se provést jen jednou v životě a to na jeho konci. Doufám, že zvládnu načasování. Akorát o jeho výsledku vás nebudu už moci informovat.

Takže teď se klidně můžete ozvat všichni vy, které jsem teoriemi roky otravoval, protože přijímám gratulace za to, že jsem vám roky říkal pravdu. Znáte mě, takže gratulace a pochvaly přijímám v jakémkoliv množství, a stále dokud jsem tady. Využijte ten čas! Máte ho jen dvě miliardy vteřin a to se počítá od narození. Protože já už ho mám asi tak půl miliardy i se spánkem a to si asi hodně lichotím.

A dole je odkaz na ten reel v angličtně. Je jednoduchá a pomalá. I trošku pokročilý začátečník porozumí. A proč to zveřejňuji i ve skupinách, které se fyzikou explicitně nezabývají? Fakt netušíte? Opravdu ne? Ale slíbil jsem že nebudu zasahovat. Tak nebudu. 🤫

https://www.facebook.com/reel/2491054368075044

za obrázek vřele děkuji za free použití od Pobytov

Napsat komentář