Neňáci

Když jsem si četl pohádkovou knížku pro děti Maxík a málokdy viditelní od paní Renaty Baumann, zaujala mě tam spousta drobných věcí, ale jedna se mi vybavila, když jsem včera narazil na nějaký příspěvek na FB. Měl nadpis něco jako: Otevři své třetí oko hned a bez dlouhého cvičení a je tam video, jak dáma ve strečových kalhotech obtažených přes hýždě kráčí ke dveřím zřejmě kostela. Bylo u toho spousta komentářů a hlavně typu: Hlavně že ukazuje zadek…. nebo Třetí oko je ta p…l?

V té dětské knížce táta vysvětluje synkovi, že existují lidé, kterým říká „Neňáci“. A synka nabádá, aby nikdy nebyl „Neňákem“. A jak to souvisí?

Trošku odbočím. Nehodlám se zabývat zda „třetí oko“ je nesmysl, nebo není, zda lze tu schopnost získat nebo ne. Je to vedlejší. Nemám o tom dost informací a vlastních zkušeností, takže si ani nedovolím soudit.

To, co je pro mě podstatné je to, že všechny negativní komentáře hodnotily „první dojem“ a odsoudily celek. Zadek přece nemá nic společného s třetím okem. (Má a mít musí. Minimálně je nad zadkem páteř a na ní sedí hlava, ve které  by se asi mělo to oko zrodit. Takže bez zadku to nejde.) Ale většina jasně odmítla, takže NE!

Paralela by mohla být:  může být zlatá cihla schovaná pod lejnem? Může být zelená tráva schovaná pod sněhem? Může být poznání schované pod odpudivým obalem? Pochopitelně že může. Nikdy se nám nestalo, že jsme potkali někoho odpudivého, měli jsme s ním spor a po nějaké době nám došlo, že nás vlastně poučil a posunul? Lidé, kteří na základě prvního dojmu odsoudí cokoliv a povětšinou říkají NE, tedy „Neňáci“ musí zákonitě odmítat i to, co život nabízí jako dar. Pokud je zabalen v něčem nehezkém. Ale snad je stěžejní obsah a ne obal? Ano, dárky na Vánoce balíme do hezkého papíru, ale ten se po Vánocích vyhodí. Zbyde ten dárek. A nemyslím si, že lejno zabalené v pozlaceném papíru bude po rozbalení něčím jiným, než lejnem. Neňáci jsou všude kolem nás. Nejvíc mě naštvalo, že jsem mnohdy Neňák taky, aniž bych si to vůbec uvědomil. A myslím si (podle sebe soudím tebe, ano), že když každý z nás zapátrá v paměti, že si to uvědomí taky. A tak dnes a denně vyléváme vaničku i s dítětem. A čím víc jsem o té drobné zmínce přemýšlel, tím víc mi docházelo, že tam někde je základ pro nepřejícnost, sobectví, zášť a závist. Jsem rád, že tohle někdo napsal tak, aby to pochopilo právě i dítě. Třeba bude v další generaci méně Neňáků. Kéž by.