Vadim Zeland a já

Tak jsem otevřel knihu Ovlivňování reality od Vadima Zelanda. Díl 1 až 5. Na základě fyziky a jejích závěrů, zejména té kvantové, prý řeší skutečnou praxi nazvanou „transurfing“, které říkám už asi čtvrt století kvantová volba. Tak mě zajímalo, jak to pojal pan Zeland.  Když jsem si  v první kapitole přečetl svoje věty a svoje myšlenky, co jsem napsal děsně dávno (někdy v roce 2000 nebo tak nějak kolem), tak jsem měl dost šok. Už jsem viděl ty úšklebky, že když začnu vykřikovat, TOHLE JSEM PŘECE ŘÍKAL JÁ DÁVNO. Povytažené obočí, posměšně stažené koutky dolů, že už na tom musím být hodně špatně, když se nedokážu prosadit a musím si vymýšlet, takové divné „shody náhod“, abych obhájil své plagiátorství způsobem,  jako nás kdysi učili, že parní stroj paralelně s Jamesem Wattem vynalezl ruský vědec Ivan Polzunov. A vlastně ke všem vynálezům paralelně existoval nějaký ruský soudruh.

Ale já nejsem žádný paralelní soudruh, co si vymýšlí. Vím, co jsem udělal a co jsem napsal a kdy. Tak jsem se podíval na rok vydání jeho knihy (a to jsem ještě stále byl v šoku a dost naštvaný na svět) a ejhle rok 2004. Tedy jsem to napsal minimálně o čtyři roky dříve já. Byl jsem tedy PRVNÍ! Hurá! Pořád mi to ale ještě vůbec nedocházelo! Moje zhrzená holá opice, co v ní bydlím celý život, byla pořád uražená! Četl jsem dál. Jeho myšlenky přesně popisují moje úvahy i závěry. Až na to, že já jsem považoval formu příběhu za lépe pochopitelnou a napsal to v zábavné formě – beletrii. On má střídmou formu naučné literatury. Žádný děj tam není. Ale rozvíjí tu fyzikální podstatu na jednoduché fyzikální rovině shodně. Pak se věnuje aplikacím, které jsem já tehdy považoval za naprosto jasné, a tím pádem za zbytečné se s nimi zabývat ( rovnováha sil, nakloněná rovina, šroub a páka jsou jednoduché stroje, před čtvrt stoletím jsem si myslel, že je každej zná jak svý boty) nebo se mi prostě nehodily do příběhu. Je povoláním kvantový fyzik. Rus. Narodil se taky o pár let později , než já.

A pak mi to KONEČNĚ došlo a rozesmál jsem se na celé kolo. Jak jsem mohl být tak hloupý a myslet si, že MNĚ někdo ukradl myšlenku nebo nápad? Popřel bych princip podstaty toho, co ON i JÁ popisujeme. Tedy kvantové stavy a jejich projev do některé z našich realit (zcela nepřekvapivě je jich nekonečně mnoho). Pokud je tedy současná fyzika a její závěry alespoň trochu pravda, pak je totiž divné, že na podobné věci přišlo jen velmi MÁLO lidí. No, málo, určitě víc, než tehdy na parní stroj. Myslím si, že na to přišlo víceméně současně několik desítek nebo set lidí. (soudím podle množství autorů, kteří se touto materií zabývají). Což je supeeeer! Přítomnost, minulost i budoucnost jsou teď a v tomto okamžiku. A vždy byly a budou. Čas neexistuje. Blbě se to chápe. Ale jak říká Werich: Čas si vymysleli lidi, aby věděli od kdy do kdy a co za to. Pokud tedy čas neexistuje (nebo je nespojitej, a já vím, že opravdu nespojitý je, což je to samý), pak tyto informace prostě už  eony věků existují a dál existovat budou. (Tedy eony pro nás).  

Ani on ani já jsme  nic nového neobjevili. Jen jsme se oba podívali ze stejného okna stejného pokoje na všední realitu. Dokonce ani ty desítky nebo stovky lidí neobjevili nic nového. Jen jeli do stejného hotelu na dovču a koukli ze stejného okna na stejnej kopec, kterej tam stojí už miliony let. Nemůžu si přivlastnit Matterhorn jen tím, že jsem ho uviděl oknem a myslel jsem si, že si ho nikdo přede mnou nevšiml. Zeland tvrdí, že tyhle principy nevymyslel, ale že mu byly sděleny. Kým, jak a proč, jsem se zatím nedočetl. Ale to není podstatné. Hmmm, nějak mi to připomíná moje postavy z knih. Taky jen vidím film a zapisuju, co vidím nebo slyším. Odněkud se prostě spustí promítačka. Nevidím ani promítače a neznám ani režiséra. Jen čumím na film. Taky mi je to tedy „sděleno“. Asi.

A upřímně, mám neskutečnou radost z toho,  že to, co jsem považoval za šílenou teorii, protože na mě všichni koukali jak na blázna, když jsem to někomu před čtvrt stoletím vyprávěl, nakonec objevil a potvrdil někdo jinej. Einstein a Bohr už před sto lety, tisíce dalších fyziků a teď český Rak, a ruský Zeland mi potvrdili, že to, co jsem říkal a psal, je prostě pravda, protože to objevili oni taky. A mně nezbývá než být neskutečně rád. Což taky jsem.

A pak si přečtu v češtině třeba současný zprávy ze světa. To je teda fakt bizár! A nikdo se nad tím nepozastavuje, ač se to příčí veškeré pravděpodobnosti, logice a zdravému rozumu. Ale to tomuhle světu nebrání, aby neshodil do říše bludů a pavědeckých blábolů vyřešený spor Einsteina a Bohra (dávno po smrti obou z nich), který ve svém důsledku „ad absurdum“ potvrzuje neexistenci času a s čím někdy pracují ti pavědečtí „ezoterici“ (tedy ruku na srdce, část z nich je taky dost bizár). A přitom je to čistě jenom lehká kavárenská epizodka podstatně pravděpodobnější, než to, co se skutečně kolem nás ve světě děje. O kolik víc důkazů, že mám pravdu, bych chtěl mít? Víc už nejde. Takže nezbývá než poděkovat a být vděčný.  

A mimochodem toho Zelanda všem vřele doporučuju. Je to fakt přehledný a jasný. Tam, kde by současnou fyziku už běžný čtenář považoval za šílenost a magoriádu, tam prostě pan Zeland přestává, ale není to vůbec na závadu pochopení. Je skvělej!!!! Tedy pokud chcete vědecké pojednání. A pokud se chcete se stejnými  principy seznámit pomocí příběhů, ty , co jsem zaznamenal, jsou na níže uvedeném odkazu – multidimenze – GHARMEN, horizont událostí černé díry jako brána – DIVNOLES a základy kvantové volby – MISE.