Jack London 12. leden 1876

12. leden 1876 jsem zcela zapomněl na 150 výročí narození Jacka Londona. Tímto se velmi omlouvám.

Někde jsem tu již zmiňoval jednoduchá prvoplánová zaškatulkování (konec konců poslední se s prvoplánovým přístupem setkávám častěji a častěji a nejen na FB. O čem to svědčí ponechám zcela na úvaze těch, kteří jsou ochotni a ji schopni) a v případě Jacka Londona jsou až zarážející .

Když jsem navštívil jeho ranč kousek od Sacramenta v údolí Sonoma, (což je údolí sousedící s údolí Napa, známé vinařské oblasti), v Glenn Elenu, překvapilo mě, že přesně to popisuje ve své knize Bilý Den. Ale nepočítal jsem, že tam budou chřestýši a hic na padnutí. Nějak jsem ho měl zaškatulkovaného do chladnějších míst, takže mě nenapadlo, že v Glenn Elenu bude na podzim 36°C.

A stejně tak má většina lidí Londona zaškatulkovaného buď do šuplíku Volání divočiny, tedy „dobrodružné vyprávění pro děti a dospívající“ nebo do šuplíku Marti Eden, případně Démon alkohol, což je šuplík „krize osobnosti“ případně „autobiografie“.

A spousta lidí je schopná zařadit třeba jeho knihu „Bílý Den“ do šuplíku „červená knihovna“. To si vysvětluji svou teorií tak, že v současné době mají čtenáři problém rozumět souvětím a rozvinutým obzvlášť, takže pokud z něj pochopí pouze holou větu typu SMS, je možné na tuto knihu tak pohlížet. Přesně takto reaguje např. můj spolužák z gymnázia, jsa obětí technologické revoluce a snahy zůstat „in“, který je schopen pochopit smysl pouze devíti psaných slov jdoucích za sebou. Svou teorii uvedu na příkladu věty právě z Bílého Dne vybrané namátkou:

V hloubi srdce Panenka tušila, že se mu to nepodařilo, ale přesto uzavřela sázku dvaceti uncí proti čtyřiceti uncím Charleyho Batese, že Bílý Den sem dorazí před půlnocí.

Převedeno do SMS o devíti slovech:

Srdcem Panenka tušila, že  Bílý Den dorazí před půlnocí.

Ale to je stále souvětí.  Takže:

Srdcem Panenku  Bílý Den dorazí před půlnocí.

A je to. Červená knihovna jak vyšitá. A takto se škatulkuje. Konec exkurze do teorie SMSkového chápání světa.

Velmi málo čtenářů ví, že existuje ještě jeden šuplík. Zcela samostatný a vymykající se všem předchozím a to je „Tulák po hvězdách“ . Právě jsem si stáhnul z netu hodnocení:

„Psychologický román vychází z autentického příběhu a je obžalobou americké justice, ale i dokladem nezdolnosti lidského ducha.“

Škatulkové hodnocení zřejmě někdy z konce socializmu. Jen z toho vyškrtli slova „a imperializmu“ za slovem „justice“, aby to tak neřvalo. Osobně nemám rád slovo psychologický, protože to je každý počin zvířete, které samo sebe nazývá člověkem. Takže pravdivé je na hodnocení to, že román vychází ze skutečného příběhu. Zbytek je škatulka SMSkového chápání.A řadí se do stejné škatulky, kam můžeme zastrčit epos Ramajan, celého Meyrinka, drtivou většinu pohádek, ze součastníků celého Coelho, nebo Tajemství mluvícího jaguára. A bude lépe, pokud jste někdy četli Bílého tesáka, si vsugerovat, že spisovatelů, kteří se jmenovali London byla spousta. Usnadní to pochopení.

Takže oslavím narozeniny Jacka Londona otevřením Tuláka po hvězdách. Asi po dvousté a zas tam najdu něco nového.