ČEST

Zase jsem si vzpomněl, když teď upravuji a snažím se navést IA Karla (tedy chatgpt5 umělou inteligenci), aby udělal, to co chci na mém webu, na Edwarda Bulwera Lyttona Podivná historie -román černého magika, kde paní plukovníková prohlašuje, že život není až tak důležitý, jako čest. A stejně jako když jsem tuhle větu četl prvně (což je už drahně let), mně úplně bouchne do nosu to zcela jiné chápání světa, morálky a určitě i smyslu života, než jak to chápeme (nebo spíš nechápeme) my dnes. A logické odůvodnění v té knize následuje. Je to železná logika postavená na zcela jiných hodnotách, než ta naše. Po nás potopa, slibem nezarmoutíš, co nemusíš udělat dnes, odlož na zítřek, když denně nekradeš aspoň hodinu, okrádáš vlastní rodinu … a mnoho dalších jsou hesla dneška. Tehdy by možná znamenaly ortel smrti. Více méně nad nimi dnes mávneme rukou. S některými se ztotožníme, nad některými se ušklíbneme, ale v celku jsou nám fuk, pokud s nimi nejsme jako poškození konfrontováni. Čest, pravda, spravedlnost jsou dnes už jen zaprášené visačky, na dávno nepoužívaném porcelánu, který jsme po babičce dali v lepším případě do bazaru a v horším případě vyhodili. Drtivá většina z nás naprosto nechápe, proč by měli pro „čest“ umírat? Jako že pohled společnosti na nás samé, nebo nějaké skupiny na nás, by nás měl donutit ukončit život? Nebo jej riskovat v souboji? Proč? Je to přece JEJICH názor, a co MNĚ je do něj?! Dokud se mě přímo nedotýká.

TÉMĚŘ NEUCHOPITELNÉ SUBTILNÍ POZNÁNÍ

Vlastně ani nejde popsat, když čtu Podivnou historii napsanou šlechticem někdy koncem osmnáctého století, to jemné předivo, které jen tuším a které se jen lehounce dotýká našich současných receptorů, jak naši předci chápali pojmy ČEST, SPRAVEDLNOST, PRAVDU a ŽIVOT. Možná ve vás probouzím poznání, nebo jen mrazení, nebo naprostou lhostejnost o čem to tady, pro Boha, blábolím? A to jsme od pojmu ČEST ve smyslu DŮLEŽITĚJŠÍM NEŽ ŽIVOT vzdáleni jen nějakých necelých 200 let! Proto jsem měl Bulwera Lyttona rád a proto jsem jej převedl do současné češtiny. Podává obraz společnosti v tak širokém měřítku, že se tyto pojmy dokáží prosadit i do našich současných receptorů a najednou se nám rozbřeskne. Jako když otevřeme dveře z temného sklepa do plného slunečního jasu. A objevíme zcela nový svět. Vědecké myšlenky, které by dnes vědce naprosto zesměšnily, jsou v této době racionálně hodnoceny. A já si chtě nechtě musel položit otázku, zda některá vědní odvětví jsme jen neuzavřeli kvůli stejné nálepce, která může znít například TMÁŘSTVÍ nebo ČARODĚJNICTVÍ? A když takovou nálepku, nebo ceduli pověsíte nad jeskyni, kde jste třeba vy už skutečně našli zlatý valoun, můžete si být jisti, že tam dnes z oficiálních „institucí“ nikdo ani nepřibrzdí, natož aby kopnul krumpáčem, natož udělal vrty. Aby si „nezadal“, nepřišel o reputaci a dokonce o peníze. Vždyť je to přece označeno za „TMÁŘSTVÍ“. Už se snažím podstatu věci vysvětlit taky na podobenstvích, protože chybí prostě – chybí slova! (Nechci odbočovat, ale moc mě pobavilo tvrzení překladatelů ze sanskrtu, že se těžko překládá z jazyka, který má dvacet výrazů pro stav duše a ani jeden pro šroub. My máme dvacet výrazů pro šroub a jeden pro duši. O jejích stavech už radši nemluvíme, protože má ne-vědeckou „nálepku“. )

200 let verzus 8000 let

A teď si vezměme, že naší schopností „chápat“ a „poznávat“ hodnotíme civilizace staré tisíce let. Jsme si skutečně jisti, že staří Egypťané chápali pojmy ČEST, SPRAVEDLNOST a ŽIVOT (a mnoho dalších možná ještě důležitější) stejně jako my? Když nejsme schopni přesně procítiti a poznat chápání směšných 200 let zpět? Neinterpretujeme pro nás „evidentní a jasné“ nálezy a vykopávky svou úrovní poznání (nebo spíš nepoznání) naprosto mylně?

PROČ ČÍST

Žádný film nezobrazí ani neexcituje mozek tak, jako čtení. Je mnoho nádherných filmů, které se dotýkají podstaty, ale nikdy jsem neviděl žádný, který by mne donutil tak hluboce přemýšlet, jako to umí kniha. A Podivná historie od Edwarda Bulwera Lyttona to umí dokonale. Stejně jako Tulák po hvězdách nebo mnoho jiných. I proto jsem se rozhodl, že udělám maximum, aby dětská kniha paní Baumann Maxík a málokdy viditelní vyšla a spatřila světlo světa, protože je sice pro děti, ale ze stejné líhně. Je …. jak by asi řekl Bálů z Kiplingovi Knihy džunglí, TY I JÁ JSME JEDNÉ KRVE.